Netopýr dlouhouchý

Zvláště chráněný druh netopýra dlouhouchého(Plecotus austriacus) se podobá běžnému netopýru ušatému (P. auritus); odlišuje se zejména zašpičatělým čenichem, převládajícím šedým zbarvením, tmavě pigmentovanými ušními víčky a kratším palcem s malým drápem. Těžiště jeho evropského rozšíření leží v jižnější části kontinentu, severní hranice běží nížinami severního Německa a Polska, dále se vyskytuje až do Střední Asie. V ČR se s ním setkáme především v nížinách (Polabí, jižní Morava), jednotlivě se však objevuje prakticky všude do středních poloh mimo lesnaté oblasti. Patří k druhům takřka jednoznačně vázáným na lidská sídla, letní kolonie (10–40 jedinců, obvykle kolem 20 jedinců) sídlí na půdách budov v hřebenech střech, skulinách mezi trámy a zdí apod. Také při zimování dává přednost sklepům budov (často velmi malým s proměnlivou teplotou) a zimuje patrně i ve skulinách zdí a štěrbinách skal. Ve větších podzemních prostorách většinou volně visí na stěnách, nebo se jen mělce ukrývá ve štěrbinách; teplota se v těchto místech pohybuje od 2 do 9 ºC. V jeho potravě převažuje hmyz chytaný v letu (zejména noční motýli a dvoukřídlí).