Na koryta vodních toků v zastavěných územích se obvykle kladou dva požadavky. Mají být průtokově kapacitní, aby okolní zástavba byla co nejméně zaplavována povodněmi. A většinou mají být stabilní, protože ve stísněných podmínkách zástavby není mnoho místa pro jejich vývoj do stran. V minulosti bylo těchto požadavků docilováno metodami technických úprav, vznikala tedy geometricky pravidelná, tvrdě opevněná koryta charakteru kanálů. ...

Na renaturaci technicky upravených koryt se podílí hlavně zanášení a zarůstání, rozpad technického opevnění a vymílání břehů. Zejména v úsecích ve volné krajině mohou tyto změny do značné míry zlepšovat ekologické a často i vodohospodářské vlastnosti toků. Toto konstatování nelze absolutizovat, každý případ je třeba hodnotit s ohledem na místní podmínky. Celkově však jsou renaturace v rámci povodí významným pozitivním jevem. Pracují zadarmo a jejich přínosy ke zlepšování stavu vodních toků jsou podstatně rozsáhlejší než přínosy záměrně prováděných revitalizačních staveb.

Velká část vodních toků v minulosti prodělala různé technické úpravy omezující jejich členitost a prostorový rozsah. Takto vzniklá poškození morfologického aspektu ekologického stavu a do značné míry i vodohospodářských vlastností těchto toků jsou dnes pokládána za nadměrná.

Vztahy mezi říční plavbou a zájmy ochrany přírody a krajiny jsou zažitým tématem hlavně v souvislosti se záměry další zesplavňující výstavby. Nejčastěji se hovoří o dopadech těchto záměrů na zvláště chráněné druhy organismů.