Národní park (NP) České Švýcarsko je územím s vysokou lesnatostí (96 %) a minimem sídelních útvarů. Většina lesních porostů na území NP byla v minulosti založena jako lesy hospodářské za účelem zisku dřevní hmoty. Způsob a intenzita současného lesnického managementu je reakcí na aktuální stav lesa, který je do značné míry výsledkem zalesnění rozsáhlých kalamitních ploch vzniklých v 1. polovině 20. století a následného hospodaření.

Bezprostředním impulzem k napsání tohoto textu byl seminář Současnost a budoucnost výzkumu biodiverzity, pořádaný 24. května 2010 Ministerstvem životního prostředí v Městské knihovně v Praze. Seminář proběhl v rámci tzv. týdne pro biodiverzitu a jeho cílem bylo nejen popsat současný stav výzkumu biodiverzity, ale diskutovat i širší vazby, jako jsou propojení výzkumu s jeho aplikací, institucio­nální zajištění, systém a zajištění finančních zdrojů apod.

Úvodem je třeba říci, že v poslední době hojně diskutované téma jsme v článku nazvali záměrně tak, jak bývá toto dilema obvykle vnímáno. V následujícím textu se pokusíme ukázat, že věc je poněkud složitější a stavět proti sobě biodiverzitu a procesy není zcela správné. Nejedná se samozřejmě o téma zcela nové, ale v souvislosti s rozšiřováním Evropské unie směrem na východ nabývá na významu.

Pilíře spolupráce

Českosaské Švýcarsko představuje oblast s dlouhou tradicí nejen v ochraně přírody, ale i v oblasti mezinárodní spolupráce týkající se ochrany přírody. Tato spolupráce stojí na několika pilířích.