Jaký les vytvářejí spontánní procesy na Šumavě?
Třicet let existence Národního parku Šumava přineslo mnoho nových, či staronových poznání. Díky přírodním disturbancím. Gradace kůrovce kulminovaly v letech 1996–1997 a 2009–2010, přičemž v roce 1997 a 2011 došlo k hromadnému hynutí smrků.
Ale kůrovec zde své stopy, i když v menší míře, zanechával stále, stejně jako řada orkánů. Výsledkem je, že čtvrtinu bezzásahového území národního parku (k roku 2019 cca 18 000 ha) tvořily porosty s odumřelými stromy. Na bezlesí a rašeliniště připadlo zhruba 22 % a zbývajících 53 % na různě staré porosty s převahou smrku. Svět rozlehlých smrkových chrámů s vysokým sloupovím kmenů se na části území rychle změnil.
Ochrana přírody 3/2021 — 24. 6. 2021 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf
Kam kráčí Národní park Šumava?
Věřím, že ke skutečnému, mezinárodně uznáva-nému národnímu parku. Ale je to cesta trnitá, pomalá a opatrná…
Dosavadní zrání národního parku můžeme snadno připodobnit k životu člověka. Zrození bylo plné nadšení a velkých plánů, které rozvíjeli otcové, matky, strýcové a tety, babičky a dědečkové – a co člověk, to jiný plán. Ale všichni se shodli, že do vínku života dítěte je třeba dát to nejlepší.
Ochrana přírody 3/2019 — 22. 6. 2019 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf