Pavel Pešout

V oboru ochrany přírody je známější na Slovensku, než u nás, středoškolský profesor Jan Roubal, rodák ze západočeských Chudenic. Jeho mimořádné vědecké dílo v oblasti entomologie (zejména Coleopter a Heteropter) bylo popsáno, zhodnoceno a publikováno mnohokrát, naposledy a uceleně v monografii S. Benedikta a P. Bezděčky (2010)¹. Avšak Roubalův přínos k ochraně přírody nebyl dosud v Ochraně přírody publikován, s výjimkou jedné krátké zmínky (Veselý 1956). U příležitosti výročí 140 let od jeho narození tento dluh napravujeme.

V úterý 3. listopadu 2020 zemřel Doc. RNDr. Václav Zelený, CSc., výborný botanik a dendrolog, oblíbený pedagog, zapálený ochránce přírody, zkušený pěstitel a milovník kraje pod Blaníkem.

Mnozí se utápíme v přílivu dokumentů, úředních přípisů více či spíše méně podstatných, v nejrůzněších koncepcích a provozních nezbytnostech nesnesoucích odkladu. Mezi kolegy, kterým se daří mezi vší každodenní agendou zacílit na to důležité, zakousnout se do toho, nadchnout pro řešení spolupracovníky a věc vyřešit či významně posunout vpřed, patří Ing. Václav Hlaváč – ornitolog a celoživotní ochránce přírody. 

Dne 8. října 1990 byla v Magdeburku podepsána za účasti ministrů životního prostředí České a Slovenské Federativní Republiky, Spolkové republiky Německo a zástupce Evropského společenství „Dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe“ (MKOL). Připomínáme si tak 30 let její činnosti zejména na úseku ochrany vod, povodňové ochrany, ochrany před havarijním znečištěním a v posledních letech i na úseku ochrany před suchem a nedostatkem vody v rámci celého mezinárodního povodí Labe. Od začátku roku 2017 je prezidentem MKOL Petr Kubala, který v současnosti patří mezi osobnosti nejvýrazněji ovlivňující vodohospodářský obor u nás. Proto jsme ho požádali o rozhovor nejen k výročí MKOL.

Řízená péče o zvláště chráněná území je jedním z nejdůležitějších poslání státní ochrany přírody od devadesátých let minulého století. S narůstajícím poznáním o rozšíření druhů a přírodních biotopů, o jejich vývoji, ale také se sílící nejistotou plynoucí z neúplných znalostí o dopadech rozsáhlých změn v užívání krajiny člověkem a životních podmínek v důsledku probíhajících změn podnebí je zřejmá neudržitelnost tradičního dlouhodobě plánovaného managementu. Proto se AOPK ČR rozhodla pro zavedení průběžně realizovaného adaptivního managementu (AM) a k jeho usnadnění vytvořit potřebné informační a ekonomické nástroje.

Prudký pokles biodiverzity se nedaří zpomalit ani přes mnohaleté celoevropské úsilí, proto Evropská komise přijala 20. 5. 2020 novou strategii pro nadcházející desetiletí pod heslem „Navrácení přírody do našeho života“ (EK 2020a). Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti (dále jen Strategie) by měla být jedním z pilířů nové evropské politiky „Zelená dohoda pro Evropu“ (The European Green Deal). Hlavním cílem tohoto ambiciózního plánu je být v r. 2050 klimaticky neutrální a zajistit dlouhodobou udržitelnost hospodářství EU. K tomu má dopomoci právě ochrana a obnova přírody a péče o ni. Nová strategie biodiverzity rovněž představuje ústřední prvek plánu oživení EU po pandemii Covid-19.

Již za svého života se stal legendou. Je příkladem mezioborového svorníku – po mnoho desetiletí se mu daří úspěšně hledat shodu a spolupráci mezi ochranou přírody a lesnictvím. V České republice existuje málo osobností, které široce respektuje jak lesnická, tak ochranářská veřejnost. Vedle Igora Míchala, Josefa Fanty a jen několika dalších je to právě Petr Moucha.

V listopadu 2019 oslavil životní jubileum jeskyňář a ochránce přírody RNDr. Bohumil Kučera. Bohumil, mezi kamarády a kolegy známý jako „Bóďa“, se narodil 15. října 1939 v Praze. Již od mládí se stala jeho vášní speleologie, které se nepřestal věnovat celý život v profesionálním životě i ve volném čase. Druhým posláním, které si zvolil, je ochrana přírody.  A právě časopis Ochrana přírody patří mezi jeho nejdůležitější počiny v tomto oboru. Rádi proto přinášíme medailonek této významné osobnosti české ochrany přírody.

Národní park Olympic, zapsaný na Seznam světového dědictví UNESCO, zaujímá významnou část plochy Olympijského poloostrova v americkém státě Washington. Za své jméno vděčí britskému námořníku a obchodníkovi Johnu Mearesovi, který monumentální zasněžené pohoří spatřil při výpravě v červnu r. 1788 a pojmenoval ho „Olymp“ – sídlo bohů (Rothman 2006). 95  % rozlohy národního parku tvoří v současné době divočina. Park chrání vysokohoří Olympijských hor, dále jeden z největších severoamerických komplexů deštných lesů mírného pásma a sto kilometrů necivilizovaného mořského pobřeží. Každý z těchto fenoménů by sám vydal na národní park světového významu.