Vít Slezák

Chráněná krajinná oblast Hrubého Jeseníku. Ano, tak se měla původně dnešní CHKO Jeseníky jmenovat. Nakonec však byl název změněn. Změnil se nejenom název, ale mění se i jesenická příroda a krajina a také přístup člověka k ní. Rovněž samotná ochrana přírody zastoupená správou CHKO prodělala několik změn, které však jen odrážely celospolečenské změny ve společnosti. Není bez zajímavosti, že autorem koncepce vyhlášení CHKO Jeseníky – a vlastně i autorem hranic – je sochař a malíř Vilém Kocych. Tehdy byla ochrana přírody hodně o pocitovém vnímání. Ne že by lidé neznali přírodovědné a biologické hodnoty oblasti, ale např. z oboru zoologie stačila v důvodové zprávě k vyhlášení CHKO jedna věta: „V živočišných druzích nejvýznamnější skupinu tvoří bohatství lovné zvěře.“

V Ruské federaci zůstává nejpřísnější kategorií chráněného území tzv. zapovědnik, který zahrnuje mimořádně cenná a rozlehlá území se zachovalou přírodou (většinou kategorie IUCN Ia). Srovnání s nám známou kategorií národní park není zcela přesné, protože národní parky existují v Rusku také, ale režim ochrany je zde oproti zapovědnikům či zakaznikům volnější. Jeden z nejvíce studovaných zapovědniků v Rusku leží v pohoří Sichote-Alin v Přímořském kraji na ruském Dálném východě. Jmenuje se Lazovskij zapovědnik a jeho historie sahá do roku 1935. Vlastně ještě dál: při příjezdu prvních ruských osadníků byla oblast chráněna před vykácením z důvodu ochrany lovné zvěře, a tak se v něm mohla zachovat poměrně nedotčená příroda ussurijské tajgy.