Jindřiška Jelínková

Teze nastavení současného systému zvláštní druhové ochrany přírody pocházejí z druhé poloviny osmdesátých let minulého století. Uvedeny v život byly zákonem o ochraně přírody a krajiny v r. 1992 a od té doby se až na menší úpravy v souvislosti se vstupem do Evropské unie téměř nezměnily. Za třicet let se poznání významně posunulo, značně se proměnil stav naší přírody a krajiny. Dlouhodobě působící negativní vlivy jsou dnes ještě znásobené dopady změny klimatu. Je zjevné, že nástroje druhové ochrany jsou v řadě ohledů zastaralé a jejich účinnost je nedostatečná. Nedokážeme čelit úbytku druhové diverzity a účinně chránit prostředí, biotopy jednotlivých druhů, jako základní podmínku jejich existence. Řada potřebných změn je realizovatelná úpravou metodik a přístupů v zajišťování výkonu státní správy a nastavením ekonomických nástrojů bez nutnosti změn legislativy, avšak účinnější ochranu a vytvoření podmínek pro zajištění péče o nejohroženější druhy lze zajistit pouze prostřednictvím nové právní úpravy v oblasti zvláštní druhové ochrany.

Údaje dlouhodobě shromažďované organizací Životní prostředí OSN (UNE) potvrzují, že ilegální obchodování s planě rostoucími rostlinami a volně žijícími živočichy a výrobky z nich patří spolu s výrobou a prodejem narkotik a zbraní a kšeftováním s lidmi k nejvýnosnějším komerčním činnostem vůbec.

V poslední době se do popředí zájmu nejen odborné, ale i nejširší veřejnosti dostala dobře známá žirafa (Giraffa camelopardalis). Přispěly k tomu nejen nové názory na systematické zařazení zmiňovaných velkých savců, k němuž napomohly postupy soudobé molekulární genetiky, ale i varující údaje o významném snižování jejich početnosti ve volné přírodě.

Dne 12. 6. 2017 bylo na arménském velvyslanectví v ČR podepsáno tři roky připravované memorandum o spolupráci mezi AOPK ČR a arménskou partnerskou organizací (Bio-resource Management Agency of the Ministry of Nature Protection of the Republic of Armenia). Dokument navazuje na společnou deklaraci ministerstev obou zemí, podepsanou v lednu 2014, kterou je stanoveno společné úsilí v ochraně přírody na území obou států.

Ve dnech 7. – 8. června 2017 se v Bohuslavicích u Telče uskutečnil již osmý ročník semináře CITESové evergreeny, každoročně pořádaného Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a financovaného Ministerstvem životního prostředí. Tentokrát akce nesla název CITES – včera, dnes a zítra. Pracovníci AOPK ČR, MŽP, České inspekce životního prostředí, krajských úřadů, zoologických zahrad, Státní veterinární správy ČR a akademických institucí měli opět možnost probrat společná témata, související s Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, označovanou podle místa sjednání také jako Washingtonská konvence a známější pod zkratkou anglického názvu jako CITES.

Ve dnech 24. 9. – 4. 10. 2016 proběhla v jihoafrickém Johannesburgu již 17. konference smluvních stran CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). Jednalo se o doposud největší akci svého druhu, zúčastnilo se jí přes 3500 delegátů, zastoupeno bylo 158 vlád a jako pozorovatelé byla přítomna také řada zástupců nevládních a mezivládních organizací. Program konference zahrnoval 90 bodů a dalších 62 návrhů na změny v přílohách CITES, předložených 64 smluvními stranami. Českou republiku reprezentovala delegace složená ze zástupců Ministerstva životního prostředí (Ondřej Klouček, Barbora Hirschová), Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (Jindřiška Jelínková) a České inspekce životního prostředí (Pavla Říhová), vedená velvyslancem ČR v JAR Michalem Králem. Jednalo se o vůbec první konferenci CITES, kde EU mohla vystupovat jako smluvní strana Úmluvy s 28 hlasy. V následujících řádcích představíme některé změny v přílohách CITES odsouhlasené v Johannesburgu.

Slon africký (Loxodonta africana) patří z hlediska ochrany přírody k ukazatelům poměrně zachovaného přírodního prostředí subsaharské Afriky. Největší suchozemský savec a ikona savan a otevřených lesů černého kontinentu za poslední století vymizel z více než 90 % původního areálu rozšíření. Přes pozitivní výsledky zvýšené ochrany na přelomu století došlo v posledním desetiletí k dramatickému úbytku. Sčítání slonů prováděné v letech 2013–2014 v 18 afrických zemích týmem vedeným známým filantropem Paulem G. Allenem relativně přesným leteckým a statisticky reprezentativním sčítáním prokázalo, že nepřežívá donedávna předpokládaných 434 000–500 000 slonů, ale jenom něco přes 350 000 kusů (Chase et al. 2016).

Velké šelmy, vlk obecný (Canis lupus), medvěd hnědý (Ursus arctos) a rys ostrovid (Lynx lynx), se v poslední době šíří na našem kontinentě i do míst, kde v minulosti byly zcela vyhubeny nebo kde se jejich počet v důsledku pronásledování člověkem výrazně snížil. Příčinu návratu zmiňovaných savčích predátorů spatřujeme nejen v jejich dlouhodobé ochraně alespoň v části jejich areálu rozšíření, ale i v jejich překvapivé schopnosti se přizpůsobit životu také v lidmi značně pozměněné krajině a v neposlední řadě ve zvýšení stavů základní kořisti. Není žádným tajemstvím, že hustota volně žijících velkých kopytníků v Evropě je v současnosti nejvyšší v historii.

Údaje, nedávno uveřejněné uznávanou Komisí pro přežití druhů Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN SSC), jsou dostatečně výmluvné. V roce 2015 se obětí pytláků v Africe stalo nejméně 1 338 nosorožců. Počet těchto pozoruhodných lichokopytníků zabitých v rozporu se zákony tak na černém kontinentě stoupá již šestý rok v řadě. Od roku 2008, kdy začala nová vlna masového odstřelu nosorožců, mají afričtí pytláci na svědomí přinejmenším 5 940 zvířat.

Česká republika je právem označována jako chovatelská velmoc. Chovatelství zde má dlouholetou tradici a počet chovatelů druhů chráněných úmluvou CITES v ČR přesahuje číslo 10 000. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR působí podle § 27 zákona č. 100/2004 Sb. o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (dále „zákon“) jako vědecký orgán CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). V následujících řádcích se pokusíme čtenářům představit, jaké druhy živočichů byly v letech 2011–2014 v ČR nejčastěji předmětem mezinárodního obchodu.