František Pelc

Široká veřejnost dosud vnímá Afriku jako ohromný přírodní ráj tvořený savanami a deštnými pralesy, v nichž se to doslova hemží velkými volně žijícími živočichy. Skutečnost bývá bohužel velmi odlišná. Tamější příroda byla na většině ploch drsně přeměněna v zemědělsky využívané prostory a původní charakter prostředí se uchoval pouze v různě velkých fragmentech.

Austrálii si většina čtenářů spojuje s vyprahlou polopouští oživovanou jen občasnými stádečky klokanů, prosluněnými plážemi z bílého písku či velkoměsty, na první pohled se vším všudy přenesenými z USA. V dalších řádcích se podíváme do části Australského svazu, která se uvedené představě poněkud vymyká. Přesto si Tasmánie, ostrov u jižního pobřeží pátého kontinentu, naši pozornost bezesporu zaslouží. V následujících řádcích se o tom pokusíme čtenáře přesvědčit.

Necelých tři sta kilometrů severně od Nairobi, na severozápadním úpatí působivého horského masívu Mt. Kenya (5 199 m. n. m.), se nachází významná zemědělská oblast Laikipia. Hostí několik rozsáhlých farem, v nichž se nejenže daří početným stádům hovězího dobytka, ale které se současně mohou pochlubit překvapivě vysokou druhovou bohatostí a početností východoafrické fauny. Když se zeptáte keňských ochránců přírody, kde je v jejich zemi největší šance pozorovat velmi vzácného psa hyenovitého (Lycaon pictus), odpoví bez váhání: „Kde jinde než v Laikipii?“

S účinností k 1. 1. 2015 se Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) stává správním úřadem. Právní základ jejího nového postavení je zakotven v zákoně č. 250/2014 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě (dále jen „změnový zákon“).

Milé čtenářky a milí čtenáři,

máme před sebou skoro celý rok 2015, dovolte mi stručnou rekapitulaci roku předcházejícího.

Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) obohatila od svého založení v roce 1948 péči o přírodní a krajinné dědictví o celou řadu novátorských přístupů. Za všechny jmenujme alespoň červený seznam celosvětově ohrožených druhů, informování, výchovu a vzdělávání veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva nebo sjednávání mezinárodních mnohostranných úmluv zaměřených na ochranu biologické rozmanitosti. Nemalou pozornost nejvýznamnější nevládní ochranářská organizace na světě věnuje i tradičním způsobům, jak zachovat zdravé prostředí, tedy i územní ochraně.

Ještě před několika lety se zdálo, že většina afrických i asijských druhů nosorožců překoná kritické chvíle svého totálního ohrožení. V relativním bezpečí několika národních parků a rezervací se jejich počty většinou stabilizovaly či narůstaly, protože hlavní důvod jejich vybíjení vymizel. Vybájené afrodiziakální účinky prášku z rohoviny byly nahrazeny opravdu funkčními medikamenty jako viagra a další. Vypadalo to slibně.

Nosorožec tuponosý (Cerathoterium simum) je nejčastější obětí brutálního vybíjení mj. proto, že se rád pase v přehledných otevřených afrických savanách a jeho rohy jsou největší - mohou dorůst až dvoumetrové délky. Přes 90 % jeho populace je vázáno na státní a privátní rezervace Jižní Afriky a zde mezi úplně nejvýznamnější útočiště patří Hluhluwe-Umfolozi Park, odkud pochází i tento snímek.

Hejno jeskápů rezavých (Calidris canutus) a břehoušů rudých (Limosa lapponica) tvořené statisíci jedinců. NP Schleswig-Holsteinisches Wattenmeer v Německu. U nás tito ptáci protahují jen vzácně.

Chráněná území v jižní a východní Africe neproslavila ani tak krása tamější krajiny, jako pestrá a stále ještě početná společenstva volně žijících živočichů. Jména jako Serengeti, Masai Mara nebo Kruger dobře znají milovníci přírody doslova po celém světě. Oblast kolem řeky Tsavo v jihovýchodní Keni představuje z tohoto pohledu výjimku. Návštěvníkům může nabídnout nezapomenutelné scenérie, doplněné překvapivě pestrou mozaikou rozmanitého prostředí. Tsavo se ale do povědomí veřejnosti dostalo také díky zvířatům, i když nejdříve ne úplně žádoucím způsobem.