Alexandr Komaško

Zlatý kůň u Koněprus. Vrch, který už neměl existovat. Jen náhodou se stalo, že dnes je národní přírodní památkou. Byla vyhlášena v roce 1972 „k ochraně Koněpruských krápníkových jeskyní a jiných krasových jevů jako jedněch z geologicky nejstarších v Evropě, s fosilními zbytky zvířat a člověka z mladšího pleistocénu a s archeologickými i historickými nálezy“. Jeskynní systém je nejdelším v Čechách, měří 2 050 m a dosahuje hloubky přes 70  m. Jeho zpřístupněnou část navštíví ročně téměř 100 000 návštěvníků z celého světa.

Už jste někdy navštívili jeskyně v korálovém útesu nebo alespoň korálový útes? Nemusíte kvůli tomu někam daleko do Tichomoří. Postačí se projít našimi Koněpruskými jeskyněmi a porozhlédnout se i po okolí. Pokud byste se však dokázali i s touto oblastí přenést přibližně o 410 miliónů let zpět, ocitli byste se ve stupni prag spodního devonu starších prvohor někde na jižní polokouli. Ano, na jižní polokouli. 
To není překlep.

Fosilní plž devonského stáří Platyceras (Tubomphalus) crenistrium žil na dně mělkého prosvětleného moře zhruba před 395 mil. let. Poměrně vzácný. Nejdelší rozměr plže na snímku se blíží 15 mm. Uvnitř Koněpruských jeskyní jej v neptunické žíle, vyplněné materiálem akantopygových vápenců, nalezl Tomáš Vinš a určil Radvan Horný, renomovaný specialista na paleozoické gastropody.

Vysokou skalní stěnu nad Svatým Janem pod Skalou tvoří ukloněné kotýské a koněpruské vápence devonského stáří. V jejich podloží (již v zalesněné části svahu) se nalézá silurský vulkanický komlex. V bezprostřední blízkosti kláštera se na pravé straně snímku nalézají holocenní pěnovce (travertiny) s jeskyní Sv. Ivana.

Jezevec lesní Meles meles(Linnaeus, 1758) je větší lasicovitá šelma (dosahuje hmotnosti až 20 kg a délky 62–80 cm, s ocasem i metr) se zavalitým tělem na nízkých končetinách se širokými lysými chodidly a dlouhými drápy. Štíhlá hlava je v poměru k tělu malá a vpředu protažená v pohyblivý rypáček. Ve zbarvení hřbetu a boků převládá šedivý nebo šedohnědý odstín s černými a bílými konci delších chlupů, zatímco břicho a končetiny jsou tmavohnědé až černé. Na bílé nebo žlutavé hlavě se po stranách táhnou dozadu přes uši dva tmavé pruhy.

V roce 2010 uplyne již 60 let od objevu a 51 let od zpřístupnění části Koněpruských jeskyní – největšího známého jeskynního systému v Čechách. Pro jeho unikátnost bylo území s jeskyněmi v roce 1972 vyhlášeno chráněným přírodním výtvorem Zlatý kůň (dnes kategorie národní přírodní památka). V současné době jsou jeskyně v péči odborné organizace Ministerstva životního prostředí – Správy jeskyní ČR, která zajišťuje jak turistický provoz, tak ochranu jeskyně.

Vseverozápadní Itálii v Ligurských Alpách (oblast Piemonte), nedaleko městečka Cuneo se nachází jeskyně Grotta di Bossea. Na pozvání vedoucího laboratoře doktora Guida Peana navštívili v září 2009 pracovníci Správy jeskyní ČR tuto po mnoha stránkách zajímavou jeskyni, kde provedli orientační mineralogický průzkum a seznámili se s místní speleolaboratoří.